Zkušenosti s kratomem

Toto je příběh jednoho z klientů modrého kříže, který je zde pro lidi závislé nebo ohrožené závislostí na alkoholu, jiných návykových látkách či hazardní hře. Příběh zde kopíruji s laskavým svolením jejich klienta i vedoucí poradny.

Během uplynulých několika let jsem párkrát okusil kratom, nejdřív mě nezaujal, téměř nic jsem necítil. Zřejmě ho bylo málo a taky jsem u toho míval už něco upito. .

Před dvěma roky jsem si ze zvědavosti pořídil více vzorků, zaexperimentoval s množstvím a druhy, a nahlédl, oč kráčí. Docela fajn bylina. Od té doby jsem si občas dal, příležitostně, většinou s kamarády.

Rozhodl jsem se s tím přestat, až do léta. Dojel jsem zásobu a šmytec. Pak přišla rýmička. Na respirační nemoci trpím od mala, mívám je i víckrát do roka, jsem zvyklý. Tentokrát to ovšem byla pořádná potvora, bolel mě celý člověk, nemohl jsem ustát na nohou, zpocený, průjem… Vzal jsem si volno a doma se kurýroval. Nedalo mi to a zašel jsem pro jistotu k lékaři, ale krev naprosto v normě, běžná viróza. Jsem nějaký cimprlich. Po týdnu jsem musel do práce, bylo už líp, ale ještě tak dva týdny jsem se necítil ve své kůži. Po necelých dvou měsících pak padlo mé předsevzetí a začal jsem opět kratomovat. Všechno zas šlo o tolik lépe, hlavně ty šichty. Někdy po dalších dvou měsících jsem si chtěl dát opět pauzu, ale ouha – dalšího dne mi začalo téct z nosu, průjem a následovala bolest a únava. Namíchal jsem, rýma ustala. Nenamíchal, zítra nudle u nosu. Hrozné překvapení. Okamžitě přestanu! Jenže to je dost komplikované, když je potřeba fungovat. Budu si dávat míň a vynechávat. Hm, blbost.

Musím přestat najednou! Tak zítra…

Párkrát jsem to odložil. Někdy začátkem léta se to podařilo. Vůbec nic. Pohoda. Dny plynuly, žádná rýma, žádná únava. Aktivní víkend, plavání, kolo, pohyb, no problem. Jak to? Vůbec nevím. Akorát teda chuť. Chuť na rozlévání toho příjemného tepla po těle, které zároveň uklidňuje i nakopává. Vždyť to nic nebylo, takhle můžu přestat kdykoliv. Po týdnu jsem si zase dal. A znovu a zas, každý den, furt. Po měsíci další pokus, nejmíň čtrnáct dní budu marodit s ramenem, ideální příležitost, kdyby náhodou zase nějaký absťák nebo co, navíc čekala mě cesta do zahraničí, nechtěl jsem s sebou tahat kratom a riskovat nepříjemnosti s celníky. Čtyři dny doma bez jakýchkoliv negativ s výjimkou ztráty entuziasmu. Pátý den jsem se nechal vytáhnout na hřiby. Po pár hodinách courání po lese bolavý a vyčerpaný s vypětím dolezu k autu. Není nic jednoduššího než si dát kratom a tu ošklivou únavu a zlé bolení zahnat. Hned to taky udělám. Jedeme dál. Ze zahraniční cesty se vracím předčasně, došla mi zásoba. Končí prázdniny.

Z hodiny na hodinu se zase rozhodnu – teď nebo nikdy! S podporou přátel se mi to podaří. První týden téměř nespím. Bolesti, především zad, nezastavitelné cukání nohou, neklid. Běžné úkony – řehole; každý pohyb vyžaduje vynaložit enormní úsilí. Připadá mi, jako bych se brodil po krk v téru nebo medu. Po týdnu špička, jeden den téměř nemůžu vstát z postele. Zkouším tomu pomoct růžovými pilulemi a kofeinem, někdy mám pocit, že to trošilinku pomůže, ale většinou ne. Druhý týden to pomalu ustává, pak už bez bolesti. Ovšem únava do jisté míry přetrvává. Po práci jsem vyplivnutý a dvakrát si rozmyslím, jestli ještě třeba sednu na kolo a na vandrech si musím krájet menší krajíce. Taky blbé nálady jsou zpět, prázdnota, nezájem, nechuť. Jsem rozhozený. Po třech letech abstinování od alkoholu jsem začal pít. Což mě děsí. Už asi pětkrát / šestkrát jsem se opil.

Po pěti týdnech jsem se decentně zkratomoval minulý víkend na horách. Třeba tahle zkušenost může někomu pomoct ušetřit si trabl. Kratom je fajn, když se k němu přistupuje s respektem. Jako se vším.

Tento příběh naleznete zde: https://www.modrykriz.org/blog/

 

Pokud se  chceš i ty s námi podělit i  o tvůj příběh, velice rád jej zde zveřejním. Napište mi ho do emailu: radim.zavodny@seznam.cz a do předmětu emilu uveďte “ kratom „